Neděle, 17. Listopad, 2013

Zlepšete funkčnost Vašeho těla

Funkční trénink nachází své kořeny v rehabilitaci. Fyzioterapeuti vytvořili sestavu cviků, které napodobují pacientovu činnost v domácnosti či v zaměstnání. Primárním účelem je především rychlejší a efektivnější rekonvalescence z traumatického období nebo po operačním zákroku.

Pokud potřebuje pacient v běžném životě zvedat či přemisťovat těžká břemena, je do tréninku zapojeno nářadí větší hmotnosti. Je-li klient běžec na dlouhé tratě, podstata tréninku potom spočívá ve zvýšení svalové vytrvalosti. Funkční trénink představuje cviky, které mají přímou spojitost s aktivitami a pohyby z každodenního života. Podle Národní akademie sportovní medicíny v USA znamená funkční trénink modelovou situaci zahrnující: 1. zrychlení, 2. zpomalení a 3. stabilizaci svalových skupin, a to ve všech třech rovinách pohybu.

» Funkční trénink využívá pouze soubor pohybů, při kterých se zapojuje více svalových partií najednou a pracují ve vzájemné souvislosti. Chcete-li podávat vrcholové sportovní výkony, zvednout své dítě, těžký nákup, zraněného kamaráda bez strachu o vlastní klouby, funkční trénink Vás na tyto výzvy v životě připraví.

Proč funkční trénink?

Funkční trénink pracuje s takovou skladbu cviků, které klientovi pomohou provádět běžné denní aktivity s vyšší výkonností a nižším rizikem úrazu. Kvalitní trénink vede k vyšší svalové rovnováze, pozitivně napomáhá kloubní stabilitě a výrazně přispívá k prevenci zranění pohybového aparátu. Obrovskou výhodou je rozsah pohybu ve všech jeho třech rovinách. Špatné návyky, získané při jiné formě sportu či každodenní jednostranné činnosti, mohou vést k svalovým dysbalancím. V krajním případě i ke zranění. Funkční trénink zde plní preventivní roli. Napomáhá předejít chronickému jednostrannému přetěžování pomocí kompenzačních silových cvičení.

Člověk provádí většinu aktivit s velkým rozsahem pohybu – například chůze, běh, či zvedání předmětů. Mnohé z těchto činností představují plynulé, pomalé a rytmické pohyby. Z tohoto důvodu se funkční trénink prioritně zaměřuje na součinnost nervového a svalového systému. Mozek, který odpovídá za svalovou činnost, nevnímá pohyb pouze jako individuální činnost konkrétní svalové skupiny, ale i jako komplex aktivit.

Formy funkčního tréninku

Mezi základní formy funkčního tréninku můžeme zařadit: volné kladky, Multitrainer, redcord, jednoruční činky, medicinbal, velký míč, cvičební gumy, balanční podložky, bosu, nebo vaky s pískem. Přičemž jednou z nejefektivnějších forem funkčního tréninku je cvičení na volnokladkových strojích.

Rozdělení funkčního tréninku

Funkční trénink rozdělujeme do šesti základních skupin. Jednou ze základních vlastností funkčního tréninku je využívání vlastní hmotnosti cvičence jako zátěže či odporu. Výsledkem je dosažení zvýšení relativní síly. Indikátor relativní síly je například počet opakování základních cviků – jako jsou dřepy, kliky, přítahy.

Rozlišujeme šest základních pohybů funkčního tréninku: 1. tlak, 2. tah, 3. rotace, 4. dřep, 5. výpad, 6. předklon. Funkční pohyby jsou pro nás přirozené. Představují klíčové, univerzální pohybové modely z každodenního života.

Význam pro sportovce

Význam funkčního silového tréninku je pro sportovce v zásadě dvojnásobný. Za prvé jsou tyto pohyby mechanicky zdravé a proto bezpečné. Za druhé mají schopnost vyvolat silnou neuroendokrinní odpověď v těle sportovce. Tyto změny jsou klíčové pro pokrok v jakýchkoliv sportovních výkonech. Většina zlepšení, která při cvičení ve sportovním snažení vidíme, je systematická. Představuje přímý výsledek těchto hormonálních a neurologických změn.

Funkční pohyb funguje jednoduše

V angličtině to známe jako „core to extremity“ - pohyb začíná ze středu těla, jádra těla. V této fázi jsou nejdůležitější břišní svaly, svaly spodních zad; odsud pohyb prochází celým tělem ke končetině, v kontaktu s případným vnějším objektem – řekněme míčem. A proto považujeme posilování „jádra“, nebo stabilizace středu těla (core strengthening, midline stabilization) za tak klíčovou část funkčního tréninku – bez něj chybí základ.

Cviky jako izolované předkopávání, zakopávání na strojích a podobné bodybuildingové pohyby ztrácejí v seriózním silovém funkčním tréninku své místo, právě pro svou chybějící schopnost vyvolat dostatečnou neuroendokrinní odpověď. Společným znakem těchto izolovaných pohybů je to, že zatěžují pouze jeden kloub najednou – přičemž funkčním tréninkem zatěžujeme najednou celou řadu kloubů.

Při těchto funkčních, multi-kloubních cvicích dochází v našem těle k mnohem většímu „nakopnutí“ – jsou v dostatečné míře vyvolány hormonální a neurologické změny, nutné pro jakýkoliv cvičební pokrok. „Zdravost“ a účinnost funkčních pohybů je tak výrazná, že cvičení bez implementování těchto cviků by byla v dalším sportovním snažení velká ztráta času.

Důležitým přínosem funkčního tréninku…

v přípravě sportovce (stejně pro kohokoliv v běžném životě) je také jeho schopnost rozvíjet hluboké posturální svalstvo. Právě to je totiž esenciální pro stabilizaci kloubů, tím prevenci zranění a celkovou fyzickou odolnost. Hluboké svalstvo není vidět. Proto bývá při cvičení častokrát opomíjené. Na co někteří sportovci zapomínají je, že bez posturálního svalstva bude bržděna i jejich schopnost postupovat silově.

Hrozící zranění kloubů, při zanedbávání posturálního svalstva, nabírají také velmi reálné rozměry. A každý sportovec ví, že pro trénink není nic horšího, než se zranit a vyřadit z tréninkového režimu řekněme na půl roku.

Součástí fyzické přípravy sportovce by proto nutně měla být prevence zranění – tzn. aby k nim v první řadě nedošlo. I pro případ nejhoršího scénáře – s rozvinutým polohováním pacienta svalstvem, se celé zranění kloubu hojí nepoměrně rychleji.

Funkční trénink se doporučuje nejen pro sportovce…

,ale je přínosný i pro lidi, kteří nejsou pohybově aktivní. Takže! Každý člověk si v něm jistě najde to, co potřebuje. Zlepší tím činnost svého těla, ať už je cílem vyšší sportovní výkon, nebo bezproblémové nošení tašek s nákupem.

Komentujte